Výběh s myšlenkami

Nahota

19. prosince 2011 v 9:26 | Slečna ředitelka
Nahota je pocit. Můžeme být oblečení a přesto nazí. Být tak zranitelný, zesláblý, tak nahý.
Občas se tak cítí všichni. Já se tak cítila, když jsem si přiznala, že jsem lesba. Dnešní mladá generace bere homosexualitu jako normální věc, ale přesto... když si člověk uvědomí, že s ním není něco v pořádku, netuší, co má dělat. Cítí se v davu jako někdo bez oblečení, někdo bez kůže, někdo, komu je vidět až do srdce, do žaludku, na poslední a každou buňku v jeho holém těle. Je to prazvláštní pocit, protože přátelé říkají, že je jim to jedno, že jim na tom nezáleží, ale vy se objevíte ve světě zmatenosti, bojíte se vyjít z kouta, co jen dělat? Kde hledat? Jak nebýt sám? Kdo mi porozumí? Je to paranoia tisíce pohledů upřených na nahé oblečené tělo.
I normální lidé mají často strach, mají fobii jít mezi lidi, cítí se mezi nimi nazí. Jakoby každé oči strhávali všechno to oblečení, prozkoumávali jejich těla pohledem, měli potřebu vidět každý detail nahého oblečeného těla. Je to stud? Je to vina? Za co se ale můžeme stydět? Jen za svou vinu? Cítíme se vini za to, kým jsme a proto se cítíme nazí mezi lidmi. Stejně tak se projevuje podobná, avšak obrácená věc - stud z nahoty. Stydíme se být nazí, protože se stydíme za sebe, za svá těla, za svou existenci. Cítíme se vini za to, jak vypadáme, za to, že jsme ošklivý. A přitom na tom tak moc nesejde.
Lidé, kteří se nestydí být nazí mají obrovské štěstí, protože milují své tělo. Mohou si říkat navenek cokoliv, ale nestydí se za to ukázat se ve světle, ukázat se všem, kteří o to budou stát, nebojí se ukazovat to, co tolik milují - sebe sama.
Lidi jsou stále jen lidi, ať jim bude kdokoliv říkat cokoliv. Nikdo není bez viny, nikdo není bez hříchu, nikdo není se sebou spokojený natolik, aby se jednou v životě na alespoň krátkou chviličku necítil nahý. Nahota je přirozená věc, fyzickou prožíváme velmi pravidelně, psychickou hlavně ve chvíli, kdy je něco špatně ale přesto, že nahotu si hodně lidí vykládá jako něco špatného, je to přirozená záležitost našich životů.

Hudba nám hrála do kroku

20. prosince 2010 v 22:10 | Slečna ředitelka
zima
Nemůžu spát. Jsem tak zmatená, tak mimo... všechno okolo se točí. Lidé, věci, pocity. Červený kolotoč s nádherným koněm, jeho zlatá hříva mě lechtá na obličeji. Sním a bdím, stále je to to samé. Jsou všude okolo, všechny je vidím. Mám zavřené oči, už je nechci otevřít. Musím procitnout a odhodit ho. Všechny je musím odhodit. Vykřičet se! Utéct! Poprosit! Usnout... Lehnout si do trávy a nechat vítr, aby mě objímal. Vyškubat několik stébel! Zahubit květiny. Žádné barvy, žádné veselí. Všude je tma a já vidím hvězdy. Všechny ty zlé lucerničky, které na mě hledí a smějí se mi. Ty zvuky. Chci si zacpat uši! Je to tak kruté. Nemohu se hýbat. Tančí kolem a vysmívají se mi. Přehazují si mé pocity mezi sebou. Olizují mé slzy a nechávají mě plakat dál. Tahají mě za vlasy. Ležím a chci se probudit! Noční můra nekončí. Procitnutí je horší. Opět ten samý den a to samé ráno... zmatení, mimo. Za oknem sníh a venku zima. Děsím se vloček dopadajících na promrzlou zem. Bojím se šlapat v závějích, abych nepadla do jámy... bojím se tě dotknout, abych ti neublížila... bojím se utéct, abych o tebe nepřišla...

Na povrchu - pod povrchem

18. prosince 2010 v 19:58 | Slečna ředitelka
květina
Začínám pochybovat o tom, jestli mě moji kamarádi nebo známí znají. Je to spíš povrchní vztah. Všechno jsou to povrchní vztahy. Myslím spíš vnější než vnitřní. Držím si lidi od sebe, nikdo nezná mé problémy, nikdo neví, co mě trápí, snad až na pár lidí, které jsem nikdy neviděla a píšu si s nimi přes email nebo přes ICQ. Zato já toho vím občas možná až moc. 
Lidem okolo mě je jedno, co dělám ve volném čase, neznají asi ani moje zájmy, nevědí, co mě zajímá... Mám jednu hodně dobrou kamarádku ale ani u ní si nejsem jistá tím, jestli ví, co nejraději dělám, co si nejraději oblékám, co si doopravdy myslím, co čtu, jednoduše co mám ráda... Kdo ví, jestli si to lidi okolo mě uvědomují. Často mluvím o svých zážitcích, co kdo vyprávěl, ale... to nejsem já...?!

Složitosti všedního dne

13. prosince 2010 v 22:28 | Slečna ředitelka
oko
Ach jo, taky jste z toho dámy někdy zmatené? Koneckonců... i pánové.... 
Líbí se mi jedna holka, píšu si s ní... je z daleka ale to neznamená, že bych se s ní nemohla někdy vidět. Prožít nějakou něžnost a potom ji opustit s krásnou vzpomínkou...
Líbí se mi jeden kluk. Ne kvůli kráse ale díky své inteligenci. Jeho mozek pracuje každý den celý den na 150%... je to úžasné ho při tom pozorovat. A co si budeme nalhávat... koho perspektivní muži nepřitahují? Ten kluk má prostě budoucnost! Ale co dál? Rozhodně to není král krásy, není ani nijak populární mezi lidmi ale... je na něm něco jiného. Jsem si jistá, že skoro žádná holka by o něj nezavadila... Upřímně? Je mi to jedno. Ať si říká kdo chce, co chce. 
U mě odjakživa převládala inteligence nad krásou. 65-70% inteligence, 35-40% krása, pokud mám porovnávat pouze tyhle dva aspekty (dalšími jsou třeba sex, líbání, zkušenosti :D). 
Osoba mě musí přitahovat... ale zároveň si s ní musím mít o čem povídat, musím se s ní bavit, smát... musí mě umět oslovit... vlastně si musím připadat podřadněji, jinak mě kluk nepřitahuje. Je to zvláštní ale jsem občas tak utržená ze řetězu, že si hledám spíš partnery, kteří mě umějí zkrotit nebo u nich vím, že bych je měla v čem dohánět.
U holek to tam nemám. Nepotřebuje pro mě být něco víc, aby mne zaujala. U žen hledám něhu, porozumění, krásu ženství, zábavu... je to o něčem jiném. A ta žena, se kterou si píšu a psala jsem si... je... přesně taková... je hrozně zajímavá, máme podobné zájmy, podobně mluvíme, jedeme na stejné vlně humoru, rozumíme se a každá druhé dokážeme porozumět nebo s ní soucítit. Jediné, co nás od sebe dělí... je ta dálka. A já netvrdím, že by se jednoho dne nedala překonat... jenže ten den by mohl přijít až za dlouho a tolik času ani já a ani ona nemáme. 
Bohužel, ani v jednom případě se nedá mluvit o zamilovanosti... možná o přitažlivosti nebo zkoušení nových věcí. Netuším. Jsem zvědavá, jak to vše bude... zítra to bude rozhodně sranda den plný přemýšlení o ničem a něčem.

Stýskání

3. prosince 2010 v 12:52 | Slečna ředitelka
slečna
Chybí mi. Ach jo, tak moc mi chybí. Nikdy jsem si nemyslela, že můžete jen tak někoho poznat a pak prosit o to, aby vám napsal a když vám napíše a pak zase odejde, tak si přát, aby tam znovu byl. Je to taková zamilovanost ale spíš jen pobláznění. Jsem z toho zmatená... jako není to žádná láska nebo tak ale potřeba ho poznat a povídat si s ním. Je tak milý, pořád máme o čem mluvit. O hudbě a tak... Propovídali jsme spolu celou noc. A pak se nějak neozval :( Psala jsem mu ale neodepisoval... nevím, co se děje. Bojím se o něj, co když se mu stalo něco špatného v jeho životě... 

Vztahy

30. listopadu 2010 v 20:04 | Slečna ředitelka
emily
Ten facebook je děsná věc. Občas, když se nudím, tak tam zajdu a koukám se, jak spolu někdo chodí, jak se někdo rozvádí, řeší se tam osobní věci naprosto veřejně. Upřímně říkám, že se u toho hodně bavím. Třeba když tam někdo hodí svou fotku, k tomu napíše "Příšerně tě lovískuju, lásečko moje :-*" a označí si tam svou přítelkyni... se kterou se mimochodem další týden rozejde, protože už ho to nebavilo a následně tam do začátku dalšího vztahu přidává společné fotky se svou "ex-přítelkyní" a píše k tomu "moc mi chybíš ale jinak to nešlo, vždycky tě budu mít ve svém srdci" , ovšem jen do další holky. A co je na tom nejvtipnější? Že se ti lidi ani neobtěžují smazat předchozí fotky, tím pádem se jim tam hromadí fotky s padesáti holkama, které jsou povětšinou úplně stejné. Totální kopie zmalovaných blonďatých nebo barevnovlasých fiflen, které nosí podobné oblečení a podobně špulí svou zmalovanou papulku. A ano, tímhle vším se vždycky na facebooku bavím, když tam jednou za čas přijdu.

Co bych si přála k Vánocům?

29. listopadu 2010 v 17:16 | Slečna ředitelka
zima
Mé čistě sobecké a povrchní přání je spousta knih, knih a ještě knih. Co vy?

Vzpomínková

28. listopadu 2010 v 12:12 | Slečna ředitelka
balonky
Měla jsem jednu kamarádku. Holka jak má být. Pěkná, postava akorát, příjemná, veselá... hodně jsme si spolu rozuměli. Seděli jsme spolu v lavici... byla to ona, kdo se mnou prožíval ty naše poprvé jako pití alkoholu, cigarety, marihuanu. Teda ona už měla své poprvé za sebou ale byla vždycky se mnou, když jsem je prožívala já. Asi to bylo i díky ní, že jsem začala tak brzo kouřit a pít.
Jenže potom odešla ze školy. Snad pracovat, říkala, že se do školy vrátí... Já zůstala a ztratila ji. Říkali jsme si, že to bude dobré... Budeme se scházet a můžeme si přece psát... po prázdninách jsem jí napsala, že mi moc chybí a že bych ji ráda viděla. Neviděli jsme se ale napsala mi větu, nad kterou musím stále přemýšlet: "Chybí mi, jak si mě dokázala rozbrečet pár slovy." Já jsem si jistá, že to nebyly slzy, které by jí ubližovaly. Občas jsem ji rozplakala. Štěstím z tohohle světa. Bylo to tak smutné, dojemné a krásné, že se neudržela.
Lidé pláčou nejen smutkem ale i štěstím... doufám, že když lidi pláčou, tak je to štěstím a díky mně.
stromy u jezera
S tou kamarádkou jsem se párkrát sešla. Stal se z ní vyhul, občas se mi zdá, že už ani neví o čem mluví. Chlastá div ne do bezvědomí. Často pláče nebo se směje. Je mi líto, že to tak dopadlo... měla jsem ji ráda. Měli jsme dokonce naši píseň. Měli jsme tajný Sešit, který jsme používali na výměnu psaníček. 
Byly to krásné časy. Kéž by nikdy nezačala hulit a chlastat.

Jedna malá vzpomínka

25. listopadu 2010 v 9:30 | Slečna ředitelka

Už se to táhne pár měsíců. Den po dnem se míjí a já si nejsem jistá svým rozhodnutím, které jsem udělala. Možná to, co jsem řekla bylo špatné.  Ale copak si to nezasloužil? Potřeboval otevřít oči a já taky. Prostě je to konec a začátek něčeho jiného. Alespoň doufám.

Bála jsem se toho, že budu brečet. Nejde to, byli jsme spolu sice dlouho, ale to všechno...
Ze začátku tak krásné a úžasné, jako sen. Postupně jsem ale blíž a blíž zjišťovala, že si mě uvazuje a já se nenechám uvazovat! Nikdo na mě nebude křičet a nikdo mi nebude dělat scény před kamarádkami (to bylo strašný!!!) a ani v soukromí.
Myslela jsem, že to bylo jen jeho chvilkové vzplanutí ale stala se z toho až noční můra. Včera to byla poslední kapka, je konec...

Takže jsem teď oficiálně volná. To abych si změnila status na facebooku, potom mě budou všichni hrozně litovat, jupííí!

Ale upřímně, cítím se tak nějak jinak. Bez okovů, bez provazů, taková ta idylka, jak stojí dívka na skále a vítr jí rozhazuje vlasy do všech stran. Jsem sentimentální... ale volná... jako dva hravrani...
Odpoledne si změním design na důkaz své opět nabyté svobody. Tak!

Milý tatínku

24. listopadu 2010 v 12:30 | Slečna ředitelka
vlasy
Už jste někdy přemýšleli nad svou orientací? Jistě, že ano, každý nad tím přemýšlí, kor v dnešní době, kdy je trendem být bisexuální a lézt do postele (případně na záchodky) s každým, koho potkáte. Především mezi mladými lidmi. Myslím, že to není špatné. Tyhle dívky a chlapci se objevují ve světě, kde nezáleží na tom, jestli jste lesba, gay nebo heterák. Je to fuk. Jim je to fuk. Hodně z těch lidí díky tomu všemu rychleji zjistí, jestli jsou spokojenější s holkama, klukama nebo nějakým hermafroditem.
Mnohem lepší než to zjistit ve třiceti, kdy budete mít manžela či manželku, dítě a budete cítit potřebu být se stejným pohlavím. V manželství se nelze trápit věčně a vaše družka nebo družec to nemusí chápat tak, jak byste si přáli. Pro ně to bude proti přirozenosti, nebudou moct pochopit tu náhlou změnu. Neuvědomí si, že tahle změna už tu byla odjakživa.
srdce
Mám ráda gaye. Ty pravé bukvice, kterých se můžete dotýkat jakkoliv a jim se nepostaví, nic to s nimi nedělá. Jsou většinou hrozně přecitlivělý a je s nimi sranda. Vážně, s těma se člověk nikdy nenudí. Buď řeší děsně těžký život, svoje vztahy, jak je někdo nechce nebo naopak chce. Přátelství berou úplně jinak. Potrpí si na bližších a osobnějších kontaktech. Pohladit, pomazlit, podrbat... mohou se vás dotýkat a vám je to příjemné, protože víte, že se z toho nic nevyvine, že je to jen váš přítel. Je to stejné jako být s holkou... ale je to kluk a to vás ještě víc přitahuje.

Toužím po vřelém objetí, toužím po tvé existenci, toužím po slzách štěstí, toužím po tobě.

123
Od homoušů a heteráků slýchám, že bisexualita neexistuje. Mohu říct, že ano, člověk ale bere celý svět úplně jinak. Všechny vztahy, svou existenci, lidi okolo... existují bisexuálové, kteří se teprve rozhodují, co je pro ně vlastně to pravé. Nerozumí si a tak to zkouší na všechny strany. Potom jednou dospějou, přestane je přitahovat jeno z pohlaví a nedokážou si s ním představit život. Stane se...

Jak chcete chránit své děti před brzkým sexem, když jim ani nedokážete říct, co to je homosexualita?

Víte, když jste na holky i na kluky, znamená to pro vás to, že nerozlišujete pohlaví tolik jako ostatní. Ok, holky mají vagínu a kluci mají penis. S obouma se dá dělat něco jiného... Mladé lesbičky mi říkaly, že kluk je nedokáže uspokojit, prostě neví tak dobře kam sáhnout. Holky to prý ví. Netuším, jestli je to pravda ale určitě vám poreferuji až budu mít za sebou aspoň 20 lidí od každého pohlaví, abych si mohla udělat tabulky.
Ale ano, nějaké odlišnosti tam jsou. Ale stejně si myslím, že záleží na tom, na koho zrovna narazíte.
Ženy vše mnohem více prožívají. I když se vám nelíbí polibek od dívky nebo se s ní líbáte a "ona to neumí" znamená to vždycky to, že to prožívá. Z dívčího dotyku, polibku, pohlazení cítíte její pocity, její vášeň, dokážete z toho odhadnout, jak se cítí a co cítí k vám. Ženy si vše mnohem více užívají. Naproti tomu kluci líbají mechanicky, nudně... postaví se vám z toho bradavky ale nikdy to od muže nebude tak vášnivé a plné citů jako od dívky.

391
Netvrdím, že neexistují výjimky (děkuji chillychilly za naučení tohoto slova). I muži mohou být vášnivý a ženy studené... ale ještě jsem se s tím nesetkala.
O sexu jako takovém asi nemá cenu mluvit, je jasné, že je to v obou případech dost jiné i vzhledem ke stavbě našeho těla :).

Miluji tvůj úsměv, tvé krásné nazelenalé oči, tvou postavu a tvé zlaté vlasy. Ale to neznamená, že nemiluji i někoho jiného.

To, že se nějaká holka "vykousne" s holkou nebo kluk s klukem ještě neznamená, že jsou homosexuální. Znamená to pouze to, že se buď nudí, chtějí zkusit něco nového nebo jim to někdo poradil. Ani to, že se s holkou líbáte opakovaně v opilosti nebo bez opilosti ještě nemusí znamenat, že je někdo lesba.
Někdo to bere jako zábavu, někdo se neudrží nadržeností... v dnešní době se to neřeší... v podstatě je každému jedno, co jste za orientaci, alespoň u mých vrstevníků (15-25 = velké rozpětí, což?)...
buď se něco stane nebo ne. Je to na každém...

Milý tatínku, některé věci prostě neovlivníš. Až ti jednoho dne přivedu představit mou přítelkyni, doufám, že se na ni alespoň pokusíš usmát a mně se nebudeš vysmívat.

Těžko ovlivnit něco, co ovlivnit nejde...
 
 

Reklama