Terárium výtvorů

Moje blondýnka

24. prosince 2011 v 17:33 | Slečna ředitelka
Je tak krásná... vypadá jako princezna.
Blonďaté vlasy se jí rozprostírají po celém polštáři. Ve vzduchu je svěží vůně čerstvě povlečených peřin a do pokoje proniká slabé světlo skrz závěsy.
Položím tác se snídaní na stolek a posadím se ke klavíru, který je u zdi místnosti. Netvrdím, že na klavír umím hrát ale pro ni... pro ni jsem se pár skladeb naučit musela. Začnu hrát. Tu naši tichou probouzecí... Ano, naši. Jak krásně to zní? Naše, naše, naše... Musím si to opakovat.
Házím hlavou do rytmu a spokojeně se usmívám.
"Co to děláš..." zamručí blondýnka.
"Krásné ráno, princezno." řeknu potichu jako bych ji stále nechtěla probudit.
"Víš, že jsem ti říkala, že nechci být tak rozmazlována."
"Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že tě budu rozmazlovat?"
"Děkuji..." pousměje se a posadí.
"Nebyla jsem si jistá, co máš ráda, tak jsem ti tam dala všechno, co jsem našla..." přestanu hrát.
"Myslíš v té ledničce s pár okoralými paprikami?"
"Děláš si srandu? Byla jsem nakoupit." usměji se pyšně a přisunu si židli blíž k posteli.
Políbíme se. Snad z lásky? Snad pro tu noční vášeň. Snad pro tu krásu okolo. Vždycky, když mě líbá, cítím, že bych jí dala celý svět i když vím, že za pár hodin odejde. Odejde... jako každý víkend, každou neděli, každý konec našeho shledání. Nelíbí se mi být tou druhou. Ale ta holka se mi líbí tak moc, že bych klidně byla padesátá a stále bych ji chtěla.
"Jsi šikovná holka. Je mi líto, že tě musím opustit." protáhne se. Pod košilkou se jí tímhle pohybem rýsujou dvě roztomilá ňadra s vystouplými bradavkami.
"To děláš schválně!" odvrátím pohled.
"Vlastně jo." zasměje se tím svým smíchem s dozvukem škodolibosti a zakousne se do čerstvého rohlíku s medem.
"Dojdu se vysprchovat." mrknu na ni a jdu do sprchy.
Nemyslím si, že to vydržím. Už takhle mi přijde těch pět dní jako věčnost. Nedělní odjezd patří mezi největší bolesti víkendu. A takhle se to opakuje každý týden. Možná, že ještě horší je to, že nemůžeme pořádně na veřejnost. Její přítelkyně má rozhozené sítě snad po celé republice. Bohužel zná i mě. Asi mě zná až moc. Má na mě dost věcí a to ani nejsem žádná kriminálnice. Jen jsem párkrát na něčem ulítla. Nemluvím jen o drogách. Ještě nějaké kapsářství. Asi dvakrát mě tahala z brindy a navíc princezna je na ní závislá. Finančně, psychicky... ve výsledku je to strašná mrcha. To už tak tyhle blondýny bývají. Problém je, že se od nich stejně nedokážete odtrhnout... Většinou vás přitahuje právě to, že jsou to takové mrchy.
Sprcha je osvěžující. Jako vždycky na chvíli smyju pár nejhorších myšlenek, vymydlím nějakou tu špínu v hlavě a usuším ji hezky do ztracena. Natáhnu kalhotky s krajkami a červenou ladící podprsenku. Dojdu do ložnice.
"Tak tohle miluju." natáhne ke mě ruce.
Posadím se jí na stehna a natáhnu se do šuplíku pro červená plyšová pouta...
"Teď jsi moje."
 
 

Reklama