
(Ne)mám ráda školu
18. listopadu 2010 v 8:13 | Slečna ředitelka | Voliera s názory
Komentáře
Tak to já mám s učením velké problemy, jedničku jsem na vysvědčení už dlouho neměla, skoro ani tu dvojku ale stejně mám školu ráda. Nabízí mi to, co bych se třeba ani nedozvěděla. A hlavně bez ní bych vážně nemohla dělat to, co mě baví... cesta je dlouhá, tak doufám, že ten výsledek bude stát za to :)
[2]: jestli jsi rozhodnutá a děláš pro to všechno, tak to za to stát bude, ať už to dopadne jakkoli, jako malá jsem měla velkou vůli (těžko říct, kam se poděla) chtěla jsem být ve všem nejlepší. Řekla jsem si, že budu nejlepší a taky jsem byla, bohužel, jsem nějak zlenivěla :)
A hlavně, na známkách vůbec nezáleží, inteligence a spousta jiných pro život důležitých faktorů se nedá změřit známkami
To je pravda. Ale vysvětluj to okolí, které si o tobě myslí, že si blbá. ;) Navíc ne každý to tak bere. V naší škole, ba i třídě, je hrozně moc lidí, kterým jde hlavně o známky ale bavit se s nimi pořádně nedá. Jakmile dostanou trojku, tak se rozbrečí a od rána do večera se učí, aby si to zlepšili. Neřeknu, kdyby to dělali kvůli škole, aby třeba nemuseli dělat přijímačky ale občas to skoro vypadá, že každého hodnotí podle známek.
[5]: Tak jasně, rodičům to nevysvětlíš... Mě to povídej, já chodila osm let na gympl, i když u nás ve třídě to takhle nebylo a v naší paralelce jo. Ty se tam navzájem hodotili podle známek a když měl někdo trojku, ostatní se s ním nebavili (teda v kvartě se to pak už změnilo k lepšímu, protože někteří na tom začali být hůř a možná i dostali rozum). Ale když je ve třídě taková atmosféra, to je pak hodně špatné, v tomhle jsem měla na třídu docela štěstí... Všichni tam byli hrozní flákači :D
Paralelka? To neznám.
Já to moc nechápu. Známky o ničem nevypovídají. Ani o tom, jak se kdo učí, protože jak si řekla, tobě to stačí jen odposlouchat, někdo se musí učit celý den. Nemám ráda odsuzování podle takových blbostí.
[7]: jako my jsem byli A a oni B... stejný ročník, ale jiná třída
Už to chápu. To jsem nikdy neslyšela.
No, co se týče mojí maličkosti, tak jsem nikdy se známkami neměla problém, jediné snad co by se dalo vzít tak co mě celkem vzalo, když jsem poprvé dostala trojku na vysvědčení (ale naštěstí v pololetí) a to jenom kvůli tomu, že ačkoliv jsem byla perfektně naučená, u rozhodujícího zkoušení jsem byla vyzkoušena na to, v čem jsem byla nejslabší. To mě opravdu mrzelo. Brala jsem to jako malou osobní prohru. Ale prosím, nemyslete si, že jsem šprt! Prosím! :) Já se totiž doma vůbec neučím.
"My dneska píšeme písemku? Aha, tak jo." Jde o to, že já poslouchám ve škole výklad a rovnou si to pamatuji. Za to jsem neskonale vděčná. Alespoň se nemusím doma učit. Ale mám strach, že na vysoké škole to bude velkým nedostatkem.
Na vysoké škole ani nestíháš výklad a většinu textů stejně dostaneš na učení domů. Pro mnohé muka. Mě by to třeba nevadilo, protože si nedokážu zapamatovat, co mi kdo vtlouká do hlavy v hodinách.
Já vždycky měla školu ráda a pořád mám. Ale vždycky jsem byla taková jiná :D. Škola mi nikdy problémy nedělala. Netvrdím, že jsem byla kdovíjak vzorný student, občas jsem i za tu školu šla,ale na druhou stranu, nikdy jsem nedostala na vysvědčení horší známku než dvojku.
Ráda se učím, leze mi to do hlavy a to mi stačí jenom někoho poslouchat(což znamená, že mo odpadá příšerné učení se doma), za tuhle schopnost jsem vážně vděčná. Ale uznávám, že asi existují lidé, kteří nesou zrovna příznivci pojídání znalostí, jenže pro mě je rozhled a inteligence důležitou stránkou u člověka, se kterým se seznamuji.